David a Eva v Novosibirsku 2007 – aneb inostránci na Sibíři
David vyrazil na letní semestr učit do Novosibirska. Jel tam i s Evou.
BŘEZEN
|
MAPA NOVOSIBIRSKU (prospekt Marksa začíná na levém konci spodního mostu) |
pondělí 5. března 2007
Minulý víkend David onemocněl, pak se uzdravil a pro změnu jsem onemocněla já, takže jsme moc nikam nechodili. Aši to byla nějaká viróza, ve zprávách pořád říkají, že je chřipková epidemie, v některých městech dokonce děti kvůli tomu nechodí do školy. A protože jsem 3 dny své nemoci strávila sledováním TELEVIZE (v rámci zdokonalování ruštiny samozřejmě), tak napíšu něco o místním programu. Mají tu docela hodně kanálů, na naší televizi je jich naladěno asi 17, jenomže většina z nich má příliš slabý signál, takže reálně sledovatelných jich je asi tak 7. Aby večerní film šel skutečně večer ve Vladivostoku i v Moskvě, jsou začátky programů posunutý podle časových pásem.
Nejvíc že všeho mě baví různé TALK SHOW, protože z toho je poznat, jaké jsou tu většinové názory na různé věci. Tak například jedno téma bylo o tom, jak velmi známá zasloužilá zpěvačka (asi hodně zasloužilá, vypadala asi tak na sedmdesát) vystoupila v GAY KLUBU. Nějaká deputátka Dumy, která byla taky hostem pořadu, se do ní hned začala navážet, že to teda přehnala, a že teda ona už jí dál rozhodně fandit nebude, když vystupuje na takových místech. Takový názor tam byl spíš ve většině. Zpěvačka prohlásila, že nechápe, o co jim jde, že to jsou přece posluchači jako každý jiný, na což jí byl odpovědí všeobecný smích. Nedokážu si představit, že by to u nás někoho byť jen zarazilo, že nějaká zpěvačka vystoupila v gay klubu.
Další takové vtipné téma bylo JAK DONUTIT MUŽE, ABY SI MĚ VZAL, hlavní
hrdinkou byla slečna, která žije s přítelem už osm let, a on jí ještě nepožádal
o ruku. Tak například jedna z přítomných dám, nějaká herečka, prohlásila, že
muž, který po tak dlouhém vztahu nežádá sňatek, je čistý egoista, a že je to
zneužívání ženské lásky a dobroty. Moderátorka se hlavní hrdinky zeptala, co si
myslí, že tím získá, když si jí přítel vezme a ona se tak zamyslela, a řekla, že
tím získá jistotu, že jí nikam neuteče :-)
Pak tu mám jeden oblíbený ruský SITCOM, který je na rozdíl od našich doopravdy
docela vtipný, ale jinak je to trochu sci-fi: rodina Bukinových, táta živitel
rodiny prodavačem obuvi, máma v domácnosti, dvě dospívající děti, žijí v celkem
pěkném dvoupatrovém prostorném bytě. Sci-fi je na tom to, že takový prodavač
obuvi může mít reálně plat na naše tak 10 tis, přičemž ceny jsou tu zhruba
stejné jako u nás. No tak to fakt nevím, z čeho Bukinovi podle autorů seriálu
žijí. Vůbec mi připadá, že to prostředí, co tady ukazují v televizi (a to ať už
ve zprávách, v seriálech nebo ve filmech), neodpovídá místním reáliím, v
televizi vypadají všechny byty, školy, obchody a pošty velmi upraveně, nově, s
veškerým vybavením...
Taky mi připadá, že ze všeho je cítit HRDOST NA TO, ŽE JSME RUSOVÉ, ale to teda bych řekla, že nejenom v televizi, že oni to skutečně takhle cítí.
Další speciální kapitolou je VZTAH K ŽENÁM. Teď jsou všude reklamy k mezinárodnímu dní žen typu „Nejlepší dárek pro ženu je pračka, lednička, mikrovlnka, vysavač“. Pokud jsou ženy hosty v nějakém studiu, tak si z nich chlapi moderátoři dost utahují (u nás by se to už místy považovalo za nemístné), ale ony si z toho nic moc nedělají. V seriálech a filmech je to ale překvapivě většinou jiné – v nich jsou chlapi typický opilci, vzteklouni, zbabělci, děvkaři, tyrani, neschopní cokoliv řešit, přičemž ženy jsou tu ty rozumné, které musí jednat a řešit. Zajímavé je, že poté, co se vztekloun vyspí z opice a má jasnou chvilku, ke všemu se ženě přizná, brečí, tak ona mu samozřejmě odpustí, protože ho (bůhvíproč) miluje, i když je jí úplně jasné, že on se nikdy nezmění a zítra to provede znova.
Eva
Zkrátka, Rusko je jedna z posledních nezkažených zemí na světě. Jogurty tu ještě dělají z mlíka, karbanátky z masa, zelenina obsahuje i něco jiného než vodu a dusičnany a o ženách tu lidí veřejně říkaj to, co si doopravdy myslej :-) (Netvrdím, že má většinové mínění vždy pravdu.)
Mimochodem, povzbuzena reklamou, mi Eva koupila „čokoládu pro muže“. Je na ní přeškrtnutá ženská a rada, že se má skladovat mimo její dosah. Něco na tom bude, je to fakt výborná čokoláda, a to normálně čokoládu skoro nejím :-) Reklama na tu čokoládu v televizi je taky výborná: blondýna v autoškole na cvičné dráze nabourá do většiny překážek, které tam jsou. Učitel už vypadá, že ho klepne, ale naštěstí si vezme kus čokolády a blondýnu nakonec nechá bejt. Jinak včerejší zprávy byly docela normální. Žádné podněcování proti cizincům, většina příspěvků se nějak týkala těch voleb, co budou v některých oblastech tento týden, a byla to dost nuda (i díky tomu jejich stylu, jak jedna hlava mluví několik minut bez přerušení). Akorát teda zpráva o protivládní demonstraci v Petrohradě se dost lišila od toho, co říkali podle Matěje ve zprávách na ČT :-)
Ještě pár víkendových vlastivědných objevů:
Zjistil jsem, že máme 10 minut od baráku park, ve kterém jsou houpačky, ruské kolo, horská drahá a ...lyžařský areál. Na svahu k řece jsou tři krátké vleky, dvě sjezdovky a docela velký snowboardový areál s U-rampou a spoustou dalších triků. Dole pod sjezdovkama, v říční nivě, je rolbou vyjetý asi 3km okruh. Tak to je fakt bezva, sem se dá zajít jen tak na hodinku po práci. Do té Bugrinské rosci, co jsme byli minulé, je to přeci jenom dál, musí se jet autobusem nebo tramvají. (Ale zas je větší.)
V neděli jsem se jel projet na přehradu zvanou Obské moře. Je fakt veliká, jezero je dlouhé 200 km a místy přes 10km široké. Nachází se asi 20km za městem, jezdí tam za 9 rublů od nás z Marxe autobus. Vypadá to tam docela pěkně, ale momentálně poněkud nepatřičně – na pláži je metr sněhu, plechové slunečníky jsou zapadané až po klobouk a šipky typu „půjčovna surfu“ vypadají na břehu nedohledné ledové plané poněkud nepatřičně. Domorodci jezdí po jezeře na skútrech, pouštějí draky, na břehu pečou šašlik (bylo jenom -12), prostě Park kultury i otdychu.
David
středa 7. března 2007
Nazdar, všem, kterých se to týká, blahopřeju k MDŽ. Tady to je jeden z významnějších svátků, zítra kvůli tomu máme volno (asi abysme stihli vystřízlivět), slaví se to tady podobně jako u náš firemní vánoční večírek.
Udělali jsme po městě pár fotek, viz www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/cesty/novosib. Budeme průběžně aktualizovat.
Diskuse:
> Tak vam v rusku zabili dalsiho novinare, hlaste co budou rikat ve
zpravach :)
>
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=371736&tro1164_0_0
Sebevrazda, sice mluvi o tom ze mozna mel nekdo zajem aby umrel...
> Jo, jeste pisou dneska o Soci, ty nove lanovky pry koupil gasprom
:)
> Legrace je, ze nove budovy stavi turci :)
>
http://lyzovani.centrum.cz/reportaze/clanek.phtml?id=371760
pondělí 12. března 2007
Tak jsme slavili MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN. Sedmého se všude na pracovištích pořádají besídky a osmého se nejde do práce. Takže i my jsme se zúčastnili oslavy pořádané katedrou algebry. Bylo to moc prima, každá jsme dostaly kytičku a dárek, a pak se jedlo, pilo a zpívalo. V televizi byl k této příležitosti rozhovor s Valentinou Těreškovovou a byl hrozně legrační, počítám, že úplně stejný rozhovor natáčejí každý rok: „Valentino Vladimirovno, když jste se přihlašovala do leteckého kroužku, snila jste o tom, že se jednou podíváte do kosmu?“ – „Valentino Vladimirovno, musela jste se připravovat stejně tvrdě jako muži kosmonauti, nebo jste měla nějaké úlevy?“ – „A kdy jste se poprvé setkala s Jurijem Gagarinem?“ (to nejsou otázky dětí z první třídy, to jsou otázky dospělého novináře).
V sobotu ráno o půl osmé (což je pro nás uprostřed noci) jsme měli speciální budíček, přišla k nám administrátor, že lidi pod náma jsou VYPLAVENÍ, a jestli to není od nás. Společně jsem otevřely dveře do koupelny, kde bylo na podlaze centimetr vysoké moře vody. V prahu je velká prasklina, tak tím to odtékalo pryč. Zajímavé na tom bylo, že z kohoutků nic neteklo :) Tak jsme to začli vytírat, ale celkem rychle to nateklo znova. Nakonec se nějak podařilo centrálně zastavit vodu a instalatér to pak nějak opravil (asi byla prasklá trubka). Legrace byla, že administrátor si u toho vytírání pořád chudinka stěžovala, jak to je každou směnu, že to někoho vyplaví a že je to fakt hrůza. No je fakt, že nám už tady jednou taky teklo ze stropu, naštěstí jenom v předsíni. Na tom bylo tenkrát legrační to, že to začlo zrovna v momentě když jsem v knížce Mistr a Markétka četla o tom, jak Markétka záměrně vyplavila kritika Latunského.
Byli jsme v KRAJEVĚDČESKÉM MUZEU, v přírodopisné sekci. Mě se tam moc líbilo, mají spoustu vycpaných myší, veverek, vlka, medvěda a kostru mamuta. Kromě toho tam byla zrovna výstavka akvárií, takže spousta krásně barevných rybiček.
RUŠTINA se mi líbí, je hrozně roztomilá, no třeba takové selátko se řekne „parasjonok“. No není to krásný? Podobně například medvěžonok, koťonok, teljonok. Akorát je hloupé, že mají některá slova stejná jako v češtině, které však znamenají něco trochu jiného, nebo v horším případě úplně jiného, takže je potřeba na to dát pozor. Například „postarajus eto sdelat“ neznamená, že se postarám, aby to bylo hotové, nýbrž, že se pouze vynasnažím. Podobně „spokojno“ neznamená spokojeně, nýbrž klidně, spokojeně se řekne „dovolno“. Nebo takové „zastavil menja ujti“ neznamená, jak by si člověk myslel, že mi zabránil nebo rozmluvil odejít, nýbrž že mě naopak donutil odejít.
Eva
> spousta fotek z Novosibirka... No comment...
> http://www.visualtravelguide.com/medium/Russia-Novosibirsk.html
Dyk ty fotky nevypadaji tak spatne. Stare pamatky tu sice zadne
nejsou, ale to souvisi s tim, ze to mesto zacli budovat vicemene az v
20. letech. Zrovna z 20.-30. let jsou v centru docela zajimave
funkcionalisticke stavby, akorat ponekud zanedbane.
|
ZAJELCOVSKÝ BOR klikněte pro větší obrázek OKŤJÁBRSKÝ RAJÓN klikněte pro větší obrázek KOLYVAŇ klikněte pro větší obrázek |
čtvrtek 15. března 2007
V neděli jsme byli na lyžích v Zajelcovském boru, což je na severním okraji města. Na rozdíl od těch míst, kde jsme lyžovali před tím, to je skutečný les, který začíná na předměstí a končí za polárním kruhem – Novosibirsk je přesně na hranici tajgy a stepi, tj. na sever odsud jsou jenom lesy a na jih odsud byla původně step (celiny) a dnes se tam vesměs pěstuje obilí. Zajelcovský bor, jak napovídá název, je porostlý borovicí a do toho je občas píchlá bříza, což je docela pěkná kombinace, kterou jsem Evropě neviděl. (Městské parky jsou zpravidla březové.) Kromě toho tam jsou i trochu kopce, spíš teda takové terénní vlny. Je tam taky lyžnaja báza, docela velká, kolem ní jsou dva pěkně pětikilometrové okruhy protahované rolbou. Když se okruh člověku omrzí, může odbočit na náhodnou prošlapanou stezku, a jet kamsi do tajgy. Což jsme nakonec udělali a kupodivu jsme po hodině došli na trolejbus. Bezva.
Zajímavý byl ještě příjezd. Našli jsme na mapě zastávku Zajelcovský park, tak jsme jeli tam. Na zastávce je konečná stanice pionýrské železnice, která je sice pod půlmetrovou vrstvou sněhu, nicméně na semaforech svítí červená. Do lesa vedla vyšlapaná cesta a po ní chodila spousta lidí, tak jsme šli za nima. Byli jsme zvědaví, co tam je tak zajímavého, já jsem říkal, že by mě nepřekvapilo ani ruské kolo, když se ten les nazývá park kultury a oddechu. Asi po 10 minutách jsme došli k ruskému kolu :-) Kolem byly skupinky piknikujících Rusů (jak už jsem psal, -10 je teplota, která domorodce nemůže překvapit), a za chvíli jsme našli i tu lyžnou bázi.
Taky jsem byl ještě dvakrát na hokeji. Nejdřív na posledním zápase základní části ligy, přijel tým Viťaz Čechov. Musím říct, že Novosibirsk je excelentní spalovač šancí. Vyhráli sice 2:0, ale kdyby vyhráli 6:0, tak se taky nikdo divit nemohl. V obou zápasech měli dvě přesilovky 5:3, dohromady přes 2 minuty v každém, góla z nich nedali ani jednoho (což jim proti Omsku bylo osudným). Čechov hrál dost hrozně, předváděl takový hokej ala Karlovy Vary, ve stylu když už nic neumíme, tak ať je to aspoň bolí. Ve druhé třetině hrál Novosibirsk snad 12 minut přesilovek (z toho 1 gól). Teď nám začala play-off, byl jsem v pondělí na druhém zápase proti Něftěchimiku Nižněkamsk. První jsme vyhráli 2:0, v pondělí 3:2 v prodloužení. Přehlídka spálených šancí pokračovala, ale Nižněkamsk hrál taky výborně. Na to že skončil v lize 11., zápas byl dost vyrovnaný. Česká liga na ruskou fakt nemá. Stadion mi připomíná Pardubice 10 let nazpátek. Žádné reklamy na dresech, žádné „přestávky na uklizení ledu“ (pro neznalé: eufemismus pro reklamní přestávky), žádná kostka otravující život reklamou a zábavou typu neváhej a toč, narvaný stadion, dědci nahlas komentující výkon mužstva. Akorát že český dědci nenosej papáchu :-)
A ještě k dotazům týkajícím se školy. Po čtyřech týdnech už jsem si na učení v ruštině plně zvykl, nedělá mi to žádné potíže. Studenti mi moji ruštinu chválí :-) Slova mi skoro nechybí, jenom občas narazím na nějaký speciální matematický termín, který jsem ještě rusky nikde neslyšel. Ruští studenti jsou stejní jako naši. Ani chytřejší, ani hloupější. Akorát jsou asi zvyklí na hodinách vystupovat aktivněji, například na dotaz, jestli už zadaný příklad někdo spočítal, odpoví velká část studentů – i těch, co to mají, i těch co ještě ne. U nás se většinou ozvou tak 2–3 lidi, takže se jim pořád musím chodit dívat pod ruku. Jsem pro ně asi trochu atrakce, s cizinci se zřejmě na Sibiři často nesetkávají.
Nároky na studenty zatím nedokážu posoudit, z mojich předmětů mají jenom zápočet. Ten je poměrně jednoduchý, navíc je formou domácích úkolů, takže si nedělám iluze, jak si to hloupější, resp. bohatější polovina studentů zařídí. Příklady mám předepsané od přednášejícího, takže s tím nic dělat nemůžu (asi ani nechci). Předpokládám, že předměty, z nichž je zkouška, jsou obtížnější. Jednu hodinu týdně učím jakousi primitivní diskrétní matematiku pro informatiky, mě to moc nebaví a studenty už vůbec ne. Zbytek jsou základy algebry, podobné věci jako dělám v Praze, a to mě i studenty baví o dost víc. Přednáška mi přijde o něco náročnější, než jak to přednáším v Praze já, a taky že tomu studenti z přednášky moc nerozumějí. Cvičení dělám stejně jako o nás, a zdá se, že jim to jde podobně jako našim studentům matematiky (tj. líp než těm učitelkám a finančníkům, co jsem měl na podzim).
Co se týče Evy, ta půjde v pondělí poprvé do té banky, co si našla, tak uvidíme, jak se jí tam bude líbit.
David
pátek 16. března 2007
Dvě novinky:
Dneska bylo jenom -4!
Postoupili jsme do čtvrtfinále v hokeji :-) Budem hrát s Metallurgem
Magnitogorsk.
Jestli vám přijde, že se půlka hokejových klubů jmenuje po nějakých
nerostech, tak to zdání neklame. Je z toho jasně vidět, na čem stojí ruská ekonomika.
O víkendu zajedem na jeden den na venkov, podíváme se do Kolyvaně, což je
nejstarší městečko Novosibirské oblasti.
David
neděle 19. března 2007
V sobotu jsme pokračovali v průzkumu novosibirských lyžařských středisek. Vyrazili jsme do Okťábrského rajónu, kde se v lesíku na kraji města měl vyskytovat závodní areál na biatlon, kde se má za týden konat mistrovství Ruska. Nevěděli jsme, kde to přesně je, tak jsme nejdřív šli od trolejbusu asi půl hodiny takovou ne moc dobře vypadající čtvrtí; byly tam samé dřevěné domky vesnického typu, maličké, jednopatrové a celé to tam nevypadalo moc dobře, skoro by se některým částem dalo říkat slum (viz FOTKY). Pak jsme došli k lesu, kde byly vyšlapané stopy, tak jsme asi hodinu jezdili náhodným směrem, až jsme tu závodní trať našli. Tenhle les byl zase čistě březový, moc krásný (viz FOTKY) a asi nejkopcovatější, co jsme zatím viděli - do zvlněné náhorní plošiny jsou zařízlá strmá údolíčka. Trať byla perfektně upravená, skutečně závodní. Hezké je, že na ni pouštěli kohokoliv (přinejmenším jsme nenašli žádný zákaz a nikdo nás nevyháněl), takže jsme jezdili mezi trénujícími závodníky a dokonce jsme si mohli proběhnout cílovou rovinku na stadioně, kde už měli vyvěšené vlajky, a podívat se na střelnici a zaběhnout si trestné kolečko. Pěkné.
V neděli jsme byli v Kolyvani, což je nejstarší město široko daleko
(založeno 1820 poblíž staré pevnosti z počátku 18. století), které
ovšem zašlo na úbytě ve chvíli, kdy o 50 km jižněji postavili
transsibiřskou magistrálu, na níž vyrostl Novosibirsk. (V Kolyvani
železniční most přes Ob' stavět nemohli, protože tam jsou kolem řeky
široké bažiny.) Městečko tak zůstalo zakonzervované ve velikosti z
roku 1900, kdy mělo 12000 obyvatel, stejně jako dneska. Nazývat ho
skanzenem bohužel úplně nejde, protože ho mezi tím komunisti poměrně
zničili, stejně jako kterékoliv jiné ruské město. Všecky kostely kromě
jednoho zbořili, pro jistotu zbořili i hlavní náměstí (teď je místo
něj stadion), hlavní třídu s širokou alejí uprostřed, která původně
procházela celým městem, v půli v délce jednoho bloku přehradili
pomníkem rudoarmějcům a rumištěm, z bývalého hlavního chrámu udělali
teplárnu, a několik starých dřevěných kupeckých domů podél části
hlavní třídy zbourali a místo nich postavili betonový kulturák,
betonový magazín a podobné stavby. Nejnovější barák ve městě je obří
finanční škola (aspoň si to myslíme, jmenuje se to něco jako specialnaja
kaznačejskaja škola - internat). Přesto tam však několik krásných starých
stavení zbylo, v částech dál od bývalého centra.
Jsou to dvoupatrové
víc jak 100 let staré domky, často bohatě zdobené řezbami. Jeden
kostel se povedlo zachránit, vybudovali kolem něj i nový klášter.
Mají tam pěkný Krajevědčeský muzej, nově zrekonstruovaný, a narozdíl
od typického okresního muzea tam nemají jenom vycpané veverky a kosti
z mamuta (ty tam maji teda taky, ale jenom v jedné malé místnosti),
ale hlavně docela pěkně udělanou historii města. V tomhle muzeu je
perfektně vidět rozpolcenost ruské národní paměti, kdy v jedné
místnosti ukazují, jaké to bylo krásné město, než ho komunisti
zničili, a hned v následující místnosti je čestná deska zakladatelů
místního kolchozu, prvního traktoristy a sbírka 700 odznáčků s
Leninem. (Typické nezrekonstruované muzeum obsahuje jen tu část, co
zrod sovětské vlasti oslavuje.)
Ještě jedna zábavná příhoda z Kolyvaně. Čistě náhodou jsme se dostali
na finále Novosibirské oblasti v soutěži KVN. To přesně říkal plakát
na kulturáku když jsme šli kolem, začátek za 5 minut, vstup volný. Tak
jsme teda šli, že uvidíme, co to bude a kdyžtak utečem. Ukázalo se, že
jde o jakousi soutěž dětí v improvizovaných scénkách, něco jako jsme
dělali na pionýrských táborech u ohně, akorát že tohle bylo samozřejmě
mnohem lépe připravené. Byly tam čtyři družstva, z toho dvě dost
dobré. Vtipů jsme sice pochopili sotva půlku, ale bylo to docela
pěkné, takové ruské :-) Byl narvaný kulturák, seděli jsme na schodech.
Buď je ta soutěž v Rusku dost populární, nebo v tý ďouře fakt není
takhle v neděli odpoledne co dělat :-) Jinak co znamená zkratka KVN
jsme nezjistili, zřejmě to každý ví.
http://www.kvn-sibir.ru
KVN = Klub Veselyh i Nahodchivyh (jedna se o velmi popularní soutěž, celostátní kola běží v televizi. Měli jsme jít na natáčení jednoho dílu, ale nakonec se nepodařilo sehnat lístky :-( (Matěj)
Časem dám na web další FOTKY, ale dnes to asi nestihnu. Zdá se, že přišlo jaro. Už v neděli bylo kolem nuly a dneska už všecko taje. Jsem zvědav, za jak dlouho zmizí ty obří hromady sněhu. Zatím se všude dělá bahno.
David
úterý 21. března 2007
Tak jak David psal, že půjdu do PRÁCE, tak to tak sice vypadalo, ale ukázalo se, že ačkoliv jsme byli dohodnutí, že nastoupím, tak nic nezařídili, čili se žádná práce nekoná. Sice se tvářej, že vyzkoušeli všechny možnosti, jak mě legálně zaměstnat a že ještě budou zkoušet, ale moc nevěřím, že to ještě dopadne. Prý že leda bych si dojela do Prahy vyřídit jinačí vízum, ale to mi za to nestojí. Takže jsem se znovu začala bavit s univerzitou, jestli by nešlo zařídit nějakou brigošku tady. Zatím to vypadá, že než všechno domluvím a vyřídím, tak pojedeme domů :)
Dneska chci vylíčit, JAK JSEM POSÍLALA DOPIS. Jdu na poštu, jestli mají obálku. Nemají. Jdu do papírnictví, koupím obálku, jdu zpátky na poštu, tam mezitím zavřeli na nějakou přestávku (14-15 hod), takže za hodinu tam jdu znova. Podávám slečně dopis a ta na mě: „Dyť tam nemáte známky!“. Odpovídám, že bych si je chtěla od ní koupit. „To nejde.“ a baví se s dalším člověkem. No nic, tak jdu do protější trafiky, tam se ptám, jestli se dají koupit známky. „Ne, nemáme“ A kde se dají koupit? „Jenom na poště.“ :) Tak jdu zpátky na poštu.
Prosím vás, kde teda můžu koupit známky? „Geodezičeskaja 23“ (většina úřednic tady moc hovorná není). No naštěstí vím, kde to je, ukazuje se, že je tam jiná pošta. Tady známky mají. Paní vytahuje šanon, a z něj vyndavá 7 třírublových a 1 jedenapůlrublovou známku, a jednu podruhé je lepí na dopis. Protože by se jí tam nevešly, lepí je přes sebe, takže z některých čouhá jenom kousek. Takto okrášlený dopis mi k mému překvapení podává zpátky. Co s ním mám jako dělat? „Venku je schránka, hoďte to do ní!“ Tak jsem teda docela zvědavá, jestli to dojde.
|
ELEKTROINSTALACE
NA KOLEJI |
Další příhoda je, JAK NÁM OPRAVOVALI VYHOZENÉ POJISTKY. Jednoho večera sedím u televize, když tu najednou zhasne televize, světlo, prostě nefunguje vůbec nic. Vylezu ven, co se děje, a společně s dvěma paními z druhého pokoje buňky zjišťujeme, že postižena je jenom naše buňka. Jdeme říct správcově. Za pět minut přichází muž v uniformě ochranky. Říká, že to budou pojistky, jde ke skříňce, tam jsou pojistky od všech buněk, u každé je cedulka, ke kterému číslu pokoje pojistka patří. Jenomže naše 308 tam u žádné pojistky není! Ochranik chvíli bezradně krčí ramenama a kouká do skříňky. Nesměle se ozvu, jestli by řešením nemohla být neoznačená pojistka, která se nachází mezi dvěma popsanými čísly 307 a 309. Jestli myslíte, že se teď zasmějeme a bude konec historky, tak to jste na omylu, protože po nahození této pojistky se vůbec nic nestalo. No nic, volá elektrikáře, který asi za dvacet minut doráží. Zopakuje to samé, co dělal ten ochrannik (dokonce na tu fintu s neoznačenou pojistkou přijde sám!) ale k ničemu to nevede. Odchází, že prý se vrátí. Asi za čtvrt hodiny doráží, s nářadím a s posilou (starší elektrikář).
Říkají, že musejí zjistit, kde je závada, a proměřují různé ze zdi čouhající kabely. Pak toho staršího napadne, že by mohli zjistit, kam vede kabel z našeho pokoje. Kvůli tomu je potřeba odmontovat lišty, vždycky se zatáhne za kabel, aby se zjistilo, který ze svazku to je, odmontovat další lištu... No nebudu vás dále napínat, zjistilo se, že kabel vede k nějaké úplně jiné, náhodné neoznačené pojistce, která se nahodila a happy end. Celá operace trvala asi tak dvě hodiny. No aspoň jsem za tu dobu pobesedovala se sousedkami, to bylo docela zábavné. Taky jsem se naučila, jak se správně rusky řekne: „Prosím vás, pane opraváři, byl byste tak hodný a nemohl byste si trochu pospíšit, mě běží v televizi seriál?“ a to „Bystreje, bystreje molodoj čelověk, mě nado serial smotrjeť!“ (to totiž říkala celou dobu ta paní). Prostě tady se na nějakou zdvořilost nehraje.
Jedním z plusů toho výpadku pojistek bylo, že jsem se od těch paní dozvěděla, že na našem patře, přímo vedle nás, je KUCHYŇKA!! Akorát že je zamčená a je třeba si půjčit na recepci klíč. To mě teda docela dostalo, protože jsme se samozřejmě ptali na recepci, kde je kuchyňka, a řekli nám, že jenom o patro výš (je to dost daleko, tam jsem byla vařit jenom jednou, je to docela folklórní, spousta korejců tam smaží něco na pánvích, všude se válej odpadky a nedopalky a není si kam sednout po dobu co se to vaří). Taky jsem to té paní říkala a dostalo se mi rady: „Nesmíš se ptát, řekni prostě Dejte mi klíče od kuchyňky na třetím patře a máš to“.
Koupila jsem základ na domácí KVAS (kdo to nezná, to je taková dobrá limonáda, rádoby pivo), jenomže v procesu výroby vyhodili ty pojistky, takže se celý proces narušil, budu to muset vyrobit ještě jednou. Je to dost švanda, vždycky se tam přileje voda, zamíchá, nechá několik hodin stát, pak kvasnice, zase několik hodin stát a tak, docela dobrá alchymie, těším se, co z toho vyleze :)
Eva
Na web jsem přihodil nové fotky, převážně z příměstských lesu a z Kolyvaně.
Zábavný jsou fotky z ty „hospody“. To bylo jediné místo kde se dalo v
Kolyvani najíst. Měli teda jenom salát a karbanátek s pohankou a teplé
pivo :-) a vypadalo to tam fakt hodně folklórně. Najedli jsme se i s
pivem dohromady za 110 rublu.
A taky ilustrační fotky k historce o pojistkách.
www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/cesty/novosib
David
úterý 27. března 2007
Hlavní události víkendu byla návštěva DIVADLA OPERY A BALETU, a to baletu ze všech baletu nejbaletovatějších, tedy Labutího jezera. Balet má čtyři dějství a první dějství trvalo 40 minut, tak jsme se docela vyděsili, ale naštěstí ty další už byly kratší. Taky se to pořád zlepšovalo, od ohromné nudy na začátku se to vypracovalo do docela zajímavé podívané. Příběh je jednoduchý, princ se zamiluje do holky, která je zlým černokněžníkem zakletá do Labutě. Spasit ji může jenom opravdová láska. Princ tvrdí, že ji fakt miluje, jenže kouzelník mu podstrčí nějakou jinou, podobnou, takže se pro změnu zamiluje do té, čímž to všechno pokazí. No ale nakonec to nějak, záhadné jak, dobře dopadne.
V sobotu jsem se byla podívat na MISTROVSTVÍ RUSKA V BIATLONU, podle programu měl být od desíti hodin závod mužů, ale jak už to tady chodí, všechno bylo trochu jinak, nezačlo to v deset, ale v jedenáct, a nebyli to muži, ale ženy :-) Sprint na 7,5 km, tj. 3 okruhy po 2,5 km, mezitím dvě střílení, jedno vleže a jedno vestoje. Legrační je, že tady si hrozně hrajou na ty tituly, takže když představovali závodnice, tak každá byla minimálně „mistryně sportu“, některé byly dokonce „mistryně sportu mezinárodního formátu“, pak vždycky vyjmenovali všechno, co kde která vyhrála, a když toho některá měla málo, tak řekli, že je to „mladá a perspektivní závodnice“. Jako hostující závodnice tam byla nějaká děsně slavná Němka, Káťa Welchen, nebo tak nějak, prý vyhrála třikrát olympiádu. Taky je teda dost drtila, koukala jsem, jak bruslí do kopce, a to byl fakt hukot. Udělala jsem nějaké fotky, tak snad něco David dá časem na web.
Další událost je, že jsem se minulý týden ptala na tu KUCHYŇKU na
našem patře, načež mi recepční řekla, že mi klíče nesmí dát, že to musí povolit
Lýdie Ivanovna. Tak jsem šla za nějakou ženskou, co jsem típla, že je Lýdie
Ivanovna, a ptala jsem se ji, jestli to je ona, kdo vydává povolení chodit do
kuchyňky, na což mi řekla, že povolení nedává, protože do kuchyňky chodit je
zakázáno, ale že mi to teda dovoluje :-) Takže jsem si vítězoslavně odnesla z
recepce klíče (které se ovšem musí po každém použití vracet). V kuchyňce jsem se
pak seznámila se sousedem, jmenuje se Omar a je že Sýrie. Ptala jsem se ho, proč
jsou s těma klíčema takové peripetie, tak říkal, že tam skladují vyřazené
ledničky a asi se boji, že by je někdo ukradl. Taky tam jsou dvě úplně fungl
nové pračky, zapojené, ale prý se nesmějí používat, protože ještě nejsou
oficiálně dané do provozu (asi čekají až zestárnou).
Po objevu s kuchyňkou jsem tedy vzorná žena v domácnosti, protože každý den
vařím večeři :-).
Teda nejsem úplně v domácnosti, zaměstnali mě na universitě v mezinárodní službě, tak tam každý den na půl dne chodím. Šuri se ptal, co je moje pracovní náplň, tak odpověď je, že nic, mám za úkol navázat „družbu“ mezi jejich fakultou a naší fakultou, čímž se tady myslí podepsat jakýsi bezobsažný dokument, že se teda jako budeme družit (bez jakýchkoliv konkrétních upřesnění) tak by mě zajímalo, jestli to u nás budou ochotný podepsat. No ale počítač s internetem mám (i když internet je zoufale pomalý), takže se nenudím.
Eva
FOTKY • obsah • ÚNOR • BŘEZEN • DUBEN • KVĚTEN • ČERVEN
David-kontakt • https://www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk • webmaster