David a Eva v Novosibirsku 2007 – aneb inostránci na Sibíři
David vyrazil na letní semestr učit do Novosibirska. Jel tam i s Evou.
KVĚTEN 2007
úterý 1. května 2007
|
STOLBY
MĚSTSKÝ BĚH (klikněte pro větší) JUDINO (klikněte pro větší) ČISTOOZERNOJE (klikněte pro větší) |
Na prodloužený víkend kolem 1. května jsme byli v Krasnojarsku na Stolbách s lidma z místního turistického klubu. Tak se nám tam líbilo, až se nám nechtělo o tom psát. Stolby je rezervace na kraji Krasnojarska, taková vysočina se skalami na vršcích kopců - byli jsme tam už tenkrát před pěti lety.
Počasí celkem přálo, na pár pěkných skal jsme vylezli. Podívejte se na nové fotky: www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/cesty/fotky/novosib/stolby.html.
Za zvláštní zmínku stojí dvě věci: způsob lezení, kdy se nikdo nezdržuje s nějakými úvazky a přehnaným jištěním, takže tam je klid, žádnej rámus z karabin a řvaní horolezců „dober“. Leze se jenom tam, kam část lidí vyleze i bez lana, slabším se pak hodí z vrchu lano a vylezou to s horním jištěním. Druhou zábavnou věcí je panická hrůza Rusů z klíšťat. Při pohybu v přírodě se kontrolují asi tak jedenkrát za hodinu a když se u někoho klíště najde, tak ho chtějí málem transportovat do nemocnice. Říká se, že na Sibiři je encefalitida hodně rozšířená, ale stejně by mě zajímalo, nakolik je tu riziko skutečně větší než u nás...
Od té doby jsme byli dvakrát na orienťáku. Jednou v Zajelcovském boru. Byl tam jakýsi závod pro děti, takže trať byla na můj vkus trochu snadná. Zajímavější byl včerejší trénink v Nižní Jelcovce. Zvlášť ta půlka co se běžela jen podle vrstevnicové mapy, což v lese, který je jen velmi mírně zvlněný plochými údolíčky (tak na jednu vrstevnici) s řadou mělkých jam není snadné. Mapy mají pěkné, akorát ty příměstské lesy nejsou na orienťák ideální (moc cest).
David
úterý 8. května 2007
Tak nám Novosibirsk zkrásněl, zmizely odpadky a hromady prachu a místo nich vyrostla tráva a zazelenaly se stromy. Je to fakt dost rozdíl, město obživlo. V parcích piknikuje mládež a procházejí se maminky s kočárky. Děláme si legraci, že odpadky uklidili kvůli 9. květnu, což je tady jeden z největších svátků, jmenuje se DEN POBĚDY (den vítězství). Rusové jsou na svoji válečnou historii dost hrdí. Bavila jsem se na toto téma s kolegyní v práci: „představte si Evo, že Američani si myslí, že válku vyhráli oni!... taková drzost“. Také jsme spolu probíraly momentální dění v Estonsku, kde chtějí přesunout bronzového sovětského vojáka z centra města někam, kde by byl méně na očích. Rusové to berou jako urážku všech hrdinů druhé světové války a nadávají Estoncům do nevděčníků.
Také se mě ptal kolega, jestli se mi tady nezalíbilo a nebudu tady chtít zůstat :) Tak jsem mu říkala, že ne že by se mi tady nelíbilo, ale že přece jenom Praha je Praha, a Čechy mají svoje výhody, jako že třeba tam vím o novinách, kterým se dá věřit a tak. Tak se začal smát „takže vy jste taky podlehla té propagandě, že u nás neexistuje SVOBODNÝ TISK?“ Řekla jsem mu, že tak napůl, že netvrdím, že neexistuje, ale že jsem ještě žádné takové noviny tady neviděla. Doporučil mi Vědomosti (zárukou nezávislosti prý je, že mají zahraničního vlastníka), tak si je zkusím koupit, pak napíšu, jak to vypadá, ale velké naděje tomu nedávám. Že povídají nesmysly v televizi, to se nepřel, říkal, že je potřeba koukat jak na vládní zprávy, tak na (prý opoziční) kanál NTV, a pravda je prý uprostřed. No já nevím, na tom NTV jsem ještě žádné zprávy nikdy neviděla, pořád tam dávají nějaké filmy.
Říkala jsem mu, že nám připadá legrační, jak je tu taková atmosféra toho, že celý svět je proti Rusku (to plyne ze všech zpráv a většina lidí si to opravdu myslí). Vyšlo najevo, že on si myslí taky to samé co všichni ostatní. Ono je to těžké, většina lidí tady nikdy nebyla za hranicemi Novosibirské oblasti, a za hranice Ruska se dostalo jen mizivé procento z nich (a to ještě většinou jen na turecké pláže), takže není jednoduché je přesvědčit, že hlavním cílem zbytku světa není Rusko rozložit na prvočinitele a vymazat z mapy. Dotkli jsme se i otázky PROTIRAKETOVÉ OBRANY, snažila jsem se ho přesvědčit, že ty základny v Evropě nemají být proti Rusku, protože proti ruskému raketovému systému jsou stejně neúčinné... tak to je prý tak, že to, že chtějí Američani postavit v Čechách radar, je jenom začátek, ale až tam budou ten radar mít, tak tam začnou vozit spoustu raket, a my Češi s tím nebudeme moct nic dělat, protože to bude Američanů a budou si u nás dělat co budou chtít (tak jsem si říkala, jestli to není tak trochu úvaha pod vlivem Podle sebe soudím tebe ;) Zjistila jsem, že je velmi těžké se s nimi bavit o těchto věcech, protože výsledek je akorát takový, že já si myslím, že jsou zblblí ruskou propagandou, oni si myslí, že jsem já zblblá americkou (německou, bruselskou, kapitalistickou, imperialistickou...) propagandou a tím to skončí.
Legrační je tady TYKÁNÍ A VYKÁNÍ, funguje to úplně jinak než u nás, a ještě jsem úplně nepochopila jak. Člověk víc jak o deset let starší než já mi zpravidla tyká od druhé věty (včetně například uklízečky na kolejích). Naopak kluci stejně staří jak já, a kterým tykám, mi zpravidla vykají a tykat začnou až po delší době známosti. Nějaké takové „pojď, Franto, budeme si tykat“ se tady nenosí, pokud jsem zkoušela někomu říct, ať mi tyká, tak to stejně nepomohlo. Kolega co s ním pracuji, v práci mi tyká/vyká na střídačku, asi jak se mu zrovna chce, a tak to tady v práci dělá většina lidí. Hezký je, že se tady kolegové oslovují jménem, takže Vladimíre, podejte mi tužku, což je podle mě mnohem příjemnější než to naše pane/paní. U Davida ve škole se prý drží oslovování jméno+otčestvo (Vladimíre Vladimiroviči). Pokud jede skupina stejně starých kamarádů našeho věku na výlet a navzájem se neznají, ze začátku si vykají, potom plynule přejdou do tykání.
Nevím, jestli jsem psala, že tady dvakrát týdně učím 4 studenty ČEŠTINU, až dodělají školu, chtějí se přestěhovat do Prahy. Studují všichni specializaci inženěr-chudožnik (inženýr-umělec), jestli nechápete, co to je, tak to nic, já to taky nechápu. Někdo jim řekl, že v Čechách je inženýrů-chudožniků nedostatek, takže svým příjezdem chtějí pomoci českému hospodářství ;) Ne, teď vážně, jsou moc prima, a pokud do Prahy přijedou, tak věřím, že práci najdou. Učit češtinu je velká legrace, když je slyším číst česky, tak mě vždycky rozesmutní, že tak nějak podobně to vypadá, když já mluvím rusky ;) Největší problémy dělá samozřejmě ř a slova, kde je moc souhlásek na úkor samohlásek.
Na závěr bych se chtěla zmínit ještě o jednom aspektu místního koloritu, a to jsou ZÁCHODY. Oblíbené turecké pomalu ale jistě vytlačují mísy evropského typu, pro některé Rusy to ovšem vyvolává nejistotu, jak se taková věc používá. Na některých záchodcích jsou proto vedle mísy po obou stranách takové schůdky, na které se dá stoupnout, čímž se způsob použití přiblíží tureckému. Pokud schůdky nejsou, lze na prkénku (je-li ovšem přítomno), zřetelně pozorovat mnohé obtisky podrážek, jak si příchozí stoupali na prkénko. Osobně mi není úplně jasné, jak v takové pozici dokáží udržovat balanc. Další historií je používání toaletního papíru. Jelikož v sovětských časech byly záchodové trubky úzké a hrozilo ucpání, bylo nutno použitý toaletní papír odhazovat do vedle stojícího koše. Nyní jsou už téměř všude trubky evropského průměru, nicméně tradice je tradice, a proto většina lidí nadále používá koš. Ruský (zřejmě standardizovaný) Koš záchodový je stejný jako ten, kterému u nás říkáme Koš na papír (takový ten umělohmotný košík s dírami bez jakékoliv pokličky). Vrchol hygieny (vyskytující se ale zřídka) je, pokud je v tomto děrovaném koši igelitový pytlík – častěji je použitému papíru dopřán čerstvý vzduch ze všech stran. A to prosím nemluvím o nějakých zaplivaných nádražních záchodcích, ale například o těch v naší bance. Jo holt jiný kraj...
Eva
středa 9. května 2007
Poslední událost je 9. května. Tady to je možná nejvýznamnější národní svátek. Celé město uklidili, natřeli všechny ploty a obrubníky, a vylepili billboardy s rozesmátými vojáky. Do středu města zakázali vjezd aut. Ráno prý byla vojenská paráda, ale to jsme byli na tom tréninku. Po ní následovalo „národní guljání“, jak nám objasnili místní. Ve městě byla spousta lidí, a jak tam nesmrděly auta a neválely se odpadky, tak tam bylo hezky. Hrála tam kapela, pořádali hry pro děti, po Krásnym prospektu se běžela štafeta. Celkem pěkné.
Ještě jsme dostali par fotek z toho běhu, jak jsme byli v televizi: www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/cesty/fotky/novosib/beh.html.
David
středa 16. května 2007
Čistoozernoje
Novosibirská oblast je asi dvakrát větší než Čechy, žije v ní přes 2.5
milonu lidí, z toho dvě třetiny v Novosibirsku. Většinu oblasti tvoří tzv.
Barabinská nížina, absolutní rovina, z níž nemalá část je tak placatá, že v ní
netečou vůbec žádné řeky ani potoky, veškerá voda se ztrácí ve stovkách více či
méně slaných jezer. Největší z nich, jezero Čany, je skoro 100 km dlouhé a
zvolna vysychá; většina je maličká. Do téhle části jsme se vypravili v sobotu.
Je to až na samém západě oblasti na kazašských hranicích, asi 500 km od Novosibirska, ale jezdí tam noční vlak, tak se tam dá zajet i na jednodenní výlet. Jako cíl jsme si vybrali okresní vesnici Čistoozernoje, která nám svojí bezvýznamností a blízkostí k vyschlé části jezera Čany přišla výhodná.
O Čistoozerském okrese myslím nejlíp vypovídá statistika, kterou jsme
vyčetli z mapy:
- rozloha 5700 km² (tj. asi
jako Pardubický kraj), z toho 3700 zemědělsky využívaných (zbytek jsou jezera,
bažiny a zčásti dosud zachovalé celiny) – mimo jiné zde probíhala slavná akce
zúrodňování celin
- obyvatelstvo 32000, z toho Čistoozernoje 4200, a dále 50 vesnic, z toho 16 s
místním úřadem
- 330 km silnic, z toho 46 km asfaltovaných, ani jeden most (není přes co)
- 96 komínů o celkové výšce 1526 metrů (na co je v mapě tento údaj skutečně
netuším, že by tak měřili průmyslovou rozvinutost? :-) )
Krajina je vskutku absolutně placatá. Většinou je z vlaku výhled na nekonečná pole se spoustou březových hájů, občas jsou pole oddělena březovými větrolamy. Někdy za oknem není pole, ale bažinatá louka. Občas žlutá travnatá step, která zřejmě byla původně všude. Kolem Čistoozerného je navíc spousta jezírek, obrostlých vysokým rákosem. Šli jsme do vesnice Judino, asi 10 km po rovné hliněné silničce na náspu mezi poli a březovými háji. Vesnice zřejmě kdysi pradávno stála na břehu jezera. Dnes stojí jako prastaré hradiště mezi dvěma jezery na malé vyvýšenině, pod níž se nachází nekonečná písčitá pláň – podle mapy jezero ustoupilo asi 10-15km do hloubi pláně, voda vidět není. Na jednom konci vesnice stojí jako vstupní brána rozpadlý kolchoz, na konci druhém, na bývalém břehu jezera, stojí rozpadlý kostel s dávno zbořenými kopulemi; mezi těmito pamětihodnostmi vede travnatý „bulvár“, kolem nějž je asi dvacet děrevušek. Naprostý konec světa. Za vsí se nachází pioněrlager „50 let okťabrja“, nově přejmenovaný na Dětskij ozdorovitělnyj lager „Zelená rošča“. Kupodivu nějak funguje.
Samo Čistoozernoje je relativně čistá přerostlá vesnice. Má svého Lenina, kulturák, nový kostel i universam, na návsi velkou budovu okresní administrace a obzvlášť strašnou (i na ruské poměry) sochu rudoarmějců. Nejhezčí barák je, jako skoro všude v Rusku, nově opravené nádraží, z kterého jezdí 6 vlaků denně, z toho jeden dokonce až do Moskvy.
Na zpáteční cestě jsme do kupé vyhráli místního člověka, který pracuje v Novosibirsku jako mašinfíra a byl na víkend v rodné vesnici na pohřbu. Takže nás pohostil čerstvě vylovenou a usmaženou rybou, ukazoval že měla přes metr :-) a byla pekelně dobrá. A dlouho jsme si povídali o železnici, například o tom, jak jsou spolehlivé československé lokomotivy, akorát že jsou moc slabé a utáhnou jenom osobní vlak – staré plzeňské lokomotivy z 60. let dodnes tahají po Transsibu rychlíky přes nížinu mezi Omskem a Novosibirskem.
fotky: www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/cesty/fotky/novosib/cistooz.html
David
pondělí 28. května 2007
Tak jsme byli v sobotu VYPLAVENÍ. Začalo to tím, že nám večer začalo trochu kapat na hlavu v předsíni. Šla jsem se podívat do pokoje nad námi, zjistila jsem, že tam nějaký Korejec (nebo Číňan, já to nepoznám) pere v jakési předpotopní pračce, z pračky odněkud zvolna vytéká voda do díry na podlaze a odtud k nám. Neuměl ani rusky, ani anglicky, ale nakonec jsem měla dojem, že pochopil, o co jde a kapání u nás dole časem přestalo. Byla jsem hrozně unavená, takže jsem usnula jak dudek, a když mě David ve čtyři v noci (!) budil slovy „probuď se, prší nám tady!“, tak mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, kde jsem a co se děje. O to akčnější bylo procitnutí, vidím, jak se ze stropu v pokoji řinou proudy vody. Rychle kalhoty, tričko, pantofle (než jsem se stihla obléknout, celá jsem zmokla) a letím nahoru. Dveře do předsíňky u Korejců (nebo Číňanů...) otevřené, svítí se, v koupelně pračka, ze které obrovskými vlnami přetéká vrchem voda. Buším na dveře pokoje, vybíhá člověk (později jsem se dozvěděla, že je to Němec) a zklidňuje pračku. Při tom mě ujišťuje, že se omlouvá, a že on za to nemůže, že to tam pere někdo jiný, ale já nemám čas ho poslouchat, běžím uklízet tu spoušť dole. U nás v pokoji a v předsíni celkem seriózní vrstva vody (naštěstí ne všude, máme kliku, že se tu vodorovné podlahy moc nenosí). David mezitím provedl evakuaci ohrožených věcí na suchou polovinu pokoje. Volám administrátorce, a společně uklízíme vodu. Nejhorší máme za sebou, ale ze stropu pořád kape, takže do rána už pořádně neusnu. Tak si tak říkám, že bude docela zábavné, až se příště sousedi rozhodnou prát, až někdy nebudeme doma ;-) to bude překvápko po návratu...
Tak a teď zase trochu JAZYKOVÝ KOUTEK. Chtěla bych se podělit o překvapující informaci, kterou jsem se dozvěděla od svojí učitelky ruštiny. V ruském jazyce je slovo pro prodavače- prodavec i pro prodavačku – prodavšica. Moje učebnice uvádí normálně oba výrazy. Ovšem to překvapující je, že Rusové chápou „prodavšica“ jako výraz s hanlivým přídechem. Takže pokud si chceme na prodavačku postěžovat, že nám prodala zkažený salám, tak o ní mluvíme jako o „prodavšice“, pokud ji naopak chceme pochválit, užíváme termín „prodavec“. Stejně tak pokud řekneme „matematička“, tak tím chceme říct, že dotyčná slečna moc chytrosti nepobrala. Jinak je nutno užívat „matematik“ jak pro ženy, tak pro muže. Vračicha (doktorka) je prý dokonce úplně extra silné, to používáme jen když máme pocit, že nás dotyčná doktorka hodlá zabít :-) Čili u žen si můžeme vybrat, jestli k nim zaujmeme pozitivní nebo negativní postoj, u mužů máme pouze pozitivní možnost. Tahle zvláštní vlastnost neplatí úplně u všech povolání (například neutrální výrazy jsou pro herec, herečka, zpěvák, zpěvačka), ale pro většinu ano. Kdybych chtěla být hnidopich, řekla bych, že holt v jazyce se odrážejí kulturní zvyklosti národa...
Několik slov o PRÁCI. Ještě ne všichni se asi doslechli, že pracuji nakonec přece jenom v té bance. Baví mě tady pozorovat místní pracovní kolorit. Například takové správně ruské je, že ne, že by byl v tiskárně prostě zásobník papíru a všichni na něj tiskli, ale každý má v šuplíčku balík papíru, a když si chce něco vytisknout, tak dá do tiskárny příslušný počet papírů. Nevím, jestli to motivuje k úsporám, každopádně je to nepohodlné (každý musí k tiskárně místo jednou dvakrát). Jednou tady údržbáři přenášeli skříňku, ve které skladuje svoje zásoby papíru účtárna. Bylo to pochopitelně příšerně těžké, ale přesvědčit šéfku účtárny, aby vydala klíček, aby se mohly krabice s papírem dočasně vyndat, byl dost problém (určitě by je někdo stihl mezitím ukrást...) a údržbáři se do té doby dost nadřeli. Stejně tak je tady boj o židle, ne obrazně, ale doslova (když chtěli vzít židli od prázdného stolu a přidělit jí právě nastoupivšímu pracovníkovi, tak šéfka dotyčného prázdného stolu hystericky ječela, že za dva týdny jí tam nastoupí pracovník a nebude mít na čem sedět, a ať okamžitě židli pustí a nechají tam kde je. Snažili se jí uklidnit, že během těch dvou týdnů se najde jiná židle, ale nepovedlo se. Asi má své zkušenosti ;-) Tak a jinak ještě, aby se babička nebála o moje zdraví, dodám, že tu mají výbornou jídelnu, takže mám každý den teplý oběd :-)
Jo a ještě se s vámi musím na závěr podělit o jednu perličku... povídala jsem si tady s jedním kamarádem turistou, tak na téma klíšťata prohodil, že encefalitida je nemoc, kterou do Ruska schválně nasadili Číňani, něco jako tenkrát Američani s tím americkým broukem (tak se tu jmenuje mandelinka...). Tak jsem se zasmála, a když jsem viděla, že on se nesměje, tak jsem se radši přeptala, jestli to myslel jako vtip. Hm, nemyslel. Bohužel nám pak vnější okolnosti rozhovor přerušily, takže jsem se už nestihla zeptat, jestli taky věří na upíry ;-)
Eva
Drobnej dodatek k jazykovemu koutku:
celej muj kancl tvrdi, ze prodavsice neni hanlive, jde o bezne pouzivane
slovo, ale nespisovne. Tak je to u vsech profesi, ve spisovne forme
existuji pouze v muzskem rodu, nespisovne je lze pouzit ale i v zenskem -
nemaji ale hanlivy vyraz.
Evo, осторожно,
твоя учительница
тебя
обмануе.
(matej)
FOTKY • obsah • ÚNOR • BŘEZEN • DUBEN • KVĚTEN • ČERVEN
David-kontakt • https://www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk • webmaster