David vyrazil na letní semestr učit do Novosibirska. Jel tam i s Evou.
MAPA NOVOSIBIRSKU
(prospekt Marksa začíná na levém konci spodního mostu) |
Přes týden se toho moc neděje, ale jako obvykle máme zprávy z víkendu. V sobotu jsme byli v ZOO. Medvěd už se probudil, tak bylo vstupné o 20 rublů vyšší než když jsme šli okolo před měsícem :-) Medvědy jsme viděli dva hnědé, jednoho černého a jednoho bílého, taky opičáky mají roztomilé, zvlášť toho jednoho, co ještě není úplně dospělý, ale nejlepší na celé ZOO je velká sbírka koček. Nejkrásnější jsou bílí tygři. Kromě nich mají ještě lvici, dva obrovské tygry usurijské, dva kousky sněžného barsa, což je takový malý model tygra co žije na Altaji a ve střední Azii ve výškách 3000–4000 metrů, a pak spoustu menších koček, jako gepardy, rysy, nebo divoké kočky amurské. Je hezké jak běhají ve sněhu. Taky jsem pozoroval rosomáka a jeho stopy. Jsem si jist, že ten mrtvý sob, co jsme viděli loni ve Finsku, bylo dílo rosomáka. Síče je rosomák poměrně maličký, asi jako bobr, ale pekelně mrštný, tak věřím, že to soba uloví. Taky tam měli bezva flegmatického losa, koukali jsme si z očí do očí a nechal se hladit :-)
V neděli jsme jeli do Tomska. Jednak je to nejbližší město od Novosibirska, něco málo přes 250 km :-), což dělá nějakých pět hodin autobusem, tak se tam dá pohodlně zajet na den. Navíc to je jedno z nejstarších měst na Sibiři, založené roku 1603; svého času to bylo nejvýchodnější město ruské říše. A kromě toho je to asi nejhezčí město na Sibiři. Tomsk částečně sdílí osud Kolyvaně: od té doby, co postavil Transsibiřskou magistrálu o 80 km jižněji, ztratilo většinu svého významu. Na rozdíl od Kolyvaně to ovšem bylo na přelomu století hlavní město Sibiře, takže to tam do dneška žije, má zhruba půl miliónů obyvatel. Za komunistů to bylo (zřejmě i díky své odlehlé poloze) jedno z nejstřeženějších míst vojenského průmyslu. V centru se zachovaly celé čtvrti pěkných dřevěných domků, některé jsou moc krásně opravené, díky nedávnému výročí založení. V centru je pěkný park s tradičním ruským kolem, ale nejvíc se nám asi líbila promenáda na nábřeží obrovské řeky Tom‘ (jeden z největších přítoků Obi). Krásně svítilo slunce, bylo kolem nuly a snad půlka obyvatel se vydala do města guljat. Příjemné místo, podívejte se na fotky.
Taky jsme v Tomsku viděli památník obětem komunistického režimu, snad první za všechny naše cesty po Rusku. Docela pěkně řešený, takový decentní, narozdíl od většiny ruských megalomanských staveb. Ironií ovšem je, že stojí na ulici Lenina. Mimochodem sochu Lenina odsunuli na vcelku nedůstojné místo – stojí na křižovatce a se svou napřaženou rukou vypadá z profilu jako esenbák.
Kdyby vás zajímalo víc o Tomsku, tak www.tomsk.ru – je tam úplně vše, včetně například zápisu hlasování městského úřadu :-)
Co se týče počasí, tak v pátek sice ještě sněžilo, ale v pondělí zřejmě definitivně přišlo jaro. Včera byly čtyři nad nulou a půlka studentek přišla do školy v krátké sukni :-) Jaro se taky projevuje tím, že na ulicích jsou obří jezera – buď tu vůbec nemaj kanalizací, nebo je ještě zamrzlá. (Jinak ty sukně se možná dají vysvětlit i tak, že kalhoty jsou po pěti minutách na ulici zralé do pračky, zatímco když má slečna vysoké boty a krátkou sukni, tak stačí jenom umýt ty boty.)
Taky se podívejte na fotky, je tam dost nových a zaktualizoval jsem i některé starší sekce – zábavná je třeba fronta na mlíko u cisterny zaparkované na sídlišti. Máme tam spoustu fotek Tomska a pár že ZOO.
David
Vyšel o mě článek v univerzitním časopise. Je to velká legrace :-)
Výroba článku mě celkem pobavila. Domluvilo to mezinárodní oddělení a poslalo za mnou jakousi „novinářku“. Asi půl hodiny jsme si povídali přibližně na téma těch otázek. Asi za 14 dní mi přinesla vyrobený rozhovor. No, jak zřejmě tušíte už jenom z úrovně té ruštiny, moc doslova to nezpracovala :-)
Celkově jsem měl pocit, že problematika výuky a vědecké práce na vysoké škole ji moc neříká – vypadala např. překvapeně, že vůbec nějakou vědu dělám, že netrávím všechen čas výukou. Taky měla utkvělou myšlenku, že mám nějaké tajemství kvalitní výuky, které v Rusku neznají a že je to tady naučím. Přibližně podobně dobré představy měla i o vědecké práci v matematice. Dost věci si vyložila po svém – např. jsme se bavili o tom, že v Evropě je normální jezdit každou chvíli někam do zahraničí (což je pro místní dost nepochopitelné) a z toho, že si dokážu v Itálii přečíst nápisy na obchodech, nějak vydedukovala tu frázi, že umím číst italsky :-) A podobně.
Za tu fotku nemůžu – říkali, že si nějakou našli na mojí webové stránce; dlouho jsem přemýšlel, kde by tam tak asi mohla nějaká slušná být, no nakonec vzali ze svatby :-)
Jinak v sobotu jsme byli v isskustvenym muzeu. Jednak tam byla dočasná výstava berlínského umění 1989–1999, což, přesně jak jsem očekával, byla pěkná ptákovina, já fakt nerozumím, co je na tom za umění, dát na podlahu sádrokartón a nechat lidí, ať ho rozšlapou, a to si myslím, že jsem k leckterým moderním věcem vcelku otevřený.
Pár věci tam ušlo, ale většinu jsem nepochopil. Věřím, že to ty lidi baví, ale bejt ministr, peníze bych vrazil radši do moderního divadla nebo čehokoliv jiného neužitečného, třeba do moderní algebry. Naštěstí tam ještě byla výstavka ruského filmového plakátů 30.–80. let a ta by vynikající. Mimochodem, ruský a československý plakáty z 60.–70. let jsou strašně podobný.
Eva se seznámila s nějakým člověkem z turistického klubu, tak jsme byli s nima v neděli běhat. Běželi jsme 16 km z akademgorodku kamsi do lesa kolem zahrádkářských kolonií, po perfektní asfaltce, kde nebyl žádný provoz. Doteď nemůžu chodit. Ale zda se, že podnikají spoustu zajímavých akcí, zvou nás na májský prázdniky do Krasnojarska na Stolby a taky říkali něco o „orientačním maratónu“, což jsou jakési snad třídenní závody natěžko (i s batohama).
David
(klikněte pro větší) |
Dnes jsme absolvovali další folklórní událost – městský běh na 5/10 km. Už jen přihlášení k této akci bylo typickou ukázkou zdejší neuvěřitelné byrokracie a zároveň pěkného vztahu běžných lidí k cizincům (samozřejmě jen bílým). Registrace k závodu probíhala osobně na radnici Leninského rajónu, který to pořádal, což je teda naštěstí ten, kde bydlíme. Ukázalo se, že k registraci je třeba přinést „medicínskou správku“, jako že je člověk zdravej a uběhne to. Tu jsme samozřejmě neměli, tak nás chtěli vyhodit, ale ještě chvíli jsem zkoušel vysvětlovat, že to je pro nás těžké, že už je pozdě, že to nestihneme, až si podle očekávání konečně někdo všiml mého přízvuku, a najednou šlo všechno hladce. Ujala se mě nějaká úřednice, telefonovala náčálnictvu, že tu jsou inostránci, že by taky rádi běželi, ale nemaj papír od doktora, a jestli by nešlo udělat výjimku, že to bude skvělé mít mezinárodní účast atd. :-) Nakonec náčelník povolil, podepsal jsem, že beru odpovědnost za svoje zdraví na sebe :-) a byli jsme přihlášeni.
Dopoledne zavřeli asi půldruhýho kilometru Stanislavskýho prospektu, běželo se čtyřikrát tam a zpátky (holky polovičku). Půlka prospektu je dokopce, takže byla trať zajímavější, než by člověk čekal. Na začátku byly závody různě starých dětí na 2014 metrů, v hlavní kategorii bylo asi 120 mužů a 50 žen. Byl jsem samozřejmě skoro poslední, ale pár důchodců naštěstí doběhlo až po mně. Eva byla někde v půlce. Jinak někteří už možná tuší, proč 2014 – V Rusku se nic nemůže konat jen tak, vše musí mít vyšší důvod. Protože zrovna nebylo žádné výročí, tak jsme svojí účastí bojovali za uspořádání olympijských her 2014 v Soči.
Jo a největší legrace byla nakonec: nejdřív mě odchytil chlápek s mikrofonem, že se doslechl, že tu běželi nějací Češi a ať mu něco řeknu do rádia. Načež si toho všiml ještě nějakej borec s kamerou, takže nakonec jsme natáčeli rozhovor pro novosibirské vysílání MTV :-) tak si nezapomeňte pustit ve středu satelit!
Tak v televizi už jsme byli, dokonce v poledních zprávách Novosibirské oblasti na kanále Rossija (to jsou jedny z hlavních zdejších zpráv; tuším že mají asi čtvrthodinovou část celostátní a pak ještě kratší část oblastní). Byl tam příspěvek o tom běhu; nejdřív na pozadí záběru běžícího davu říkali něco o tom, že závodu se účastní i prepadavátěl David Stanovský a jeho žena z Prahy, který přijel po obměnu na NGTU, načež na kameru ukázali Evu, jak říká, že se jí závod líbil, a nakonec teda ukázali i vítěze toho závodu :-)
Tady si můžete přečíst text a pustit video z těch zpráv:
novosibirsk.rfn.ru
- nebo si to stáhnout z tátovýho webu.
Легкоатлетический праздник „Твой
километр планеты“ - второй по массовости после сибирского фестиваля бега. Но
даже „старший брат“ не мог похвастаться участием чешских спортменов. Давид
Становски приехал в Новосибирск по обмену, обучать наших студентов, его жена Ева
- вслед за ним. Пропустить такое интересное мероприятие просто не имели права.
Ева Становски, участница фестиваля „Твой километр планеты“ (Чехия):
„Хорошо, очень хорошо... Очень много людей занимается спортом“.
Mě vystříhli :-( Asi jsem jim měl do kamery říct, že jsem strašně rád, že jsem podpořil tu jejich kandidaturu na olympiádu, to by mě určitě dali i do celostátního vysílání :-) No ještě je šance, že mě ukážou na MTV...
David
|
Přibližně minulý pátek nastalo takřka léto. Máme od té doby zhruba 20 nad
nulou a je moc krásně (až moc). V neděli jsme zase byli s turistickým oddílem
běhat, tentokrát po březích Obského moře. Běželi jsme asi 10km po pláži. Písek
byl rozpálenej, já taky. Koukneš doleva, mezi keříkama už se opalujou domorodci.
Koukneš doprava – a tam je zamrzlá hladina přehradního jezera. Celkem
surrealistickej pohled... Led z písku už zřejmě brzo sleze, ale voda asi hned
tak nerozmrzne. Ještě minulý týden běhali po přehradě rybáři, teď už se zřejmě
neodváží.
Po běhání nám nabídl vedoucí těch turistů, v civilu direktor jakési firmy
zabývající se transportem, že nás sveze domů, ale že předtím zajedem za město,
že tam má březovou šťávou. Ukázalo se, že má v lese za městem schované sklenice
a že do nich skutečně loví šťávu z břízy. To funguje tak, že se kousek nad zemí
nařízne kůra šikmo rostoucí břízy, dá se pod to sklenice a do sklenice začne
kapat šťáva. Funguje to prý jen na jaře těsně poté, co sleze sníh, a zřejmě jen
po tuhé zimě. Šťáva je mírně nasládla, trochu voní po bříze a domorodci věří, že
je léčivá. Přeposílám fotky. Stojíme na břehu Obského moře. Nahoře je vedro, na
pláži je sníh a led. V ruce třímám tu březovou vodu.
S turisty jsme se seznámili dobře. Nabídli nám, ať s nima jedem na majské
prázdniky do Krasnojarska na Stolby, což jsou pískovcové skály, kde jsme byli
při naší první cestě do Ruska. Pracovní pondělí se v Rusku přesouvá na pracovní
sobotu, takže vznikají tři dny volna. Sice to kupodivu nějak neplatí ve škole,
ale povedlo se mi domluvit náhradu.
Jinak hlavní událostí posledních dní je, že nám krachnul starý počítač (definitivně odešlo napájení a následně i baterka). Většinu důležitých dat se naštěstí povedlo zachránit. Nový notebook Acer 3683WXCi vypadá sám o sobě dobře, akorát na širokoúhlou obrazovku si zatím zvykám, a taky má trochu blbou klávesnici. Ovšem hlavní problém, kvůli kterému jsem už pár dní vzteky bez sebe, jsou Windows Vista, které jsme bohužel k notebooku dostali.
Takovej paskvil jsem v životě neviděl. Přestalo mi fungovat několik oblíbených programů, u jiných se ztížila instalace nebo nefungují pořádně. Neustále klikám na nějaká okýnka typu „jste si opravdu jist že chcete udělat, to co chcete udělat“ a nejsem schopen tuto funkci vypnout. Z nějakýho záhadnýho důvodu zabíraj na disku 20 giga. Zakazujou mi psát do některých adresářů jako např. „Program Files“, takže programy, který jsem sice zachránil ze starého notebooku, ale od kterých nemám instalačky, nefungují. (To si jako podle majkrosoftu nemůžu ani ze starýho počítače nakopírovat sejvgejmy?) Nastavení jsou absolutně nepřehledný, nejsem schopen nic najít, a i když to najdu, nejsem schopen si zapamatovat, kde to bylo. Abych se proklikal k nastavení IP adres (v Rusku se nastavují ručně na každém místě, kde máš náhodou povolený přístup k internetu, taky ftipný systém), na XPčkách stačily tři kliknutí, teď teoreticky 7, prakticky mnohem víc, protože si nepamatuju kterých 7. Přestože je nový počítač rychlejší, má 2x tolik paměti a windowsy jsou nově nainstalované, běží pomaleji než ty staré, které jsem ani jednou nepřeinstaloval a v poslední době už běžely fakt pomalu. (Např. můj oblíbený matematický program běžel jistou dávku na starém počítači 1.31s, na novém 1.45s.) Sice ještě ani jednou nespadly, ale už párkrát se chovaly nanejvýš podezřele – to se mi s XPčkama nikdy nestalo. Každopádně, dneska se s tím nesmyslem mořím naposledy. Z obchodu jsem si donesl disk se starýma dobrýma XPčkama a zítra Visty smažu.
David
FOTKY • obsah • ÚNOR • BŘEZEN • DUBEN • KVĚTEN • ČERVEN
David-kontakt • https://www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk • webmaster