Nádraží v Novosibirsku
David a Eva v Novosibirsku 2007 – aneb inostránci na Sibíři

David vyrazil na letní semestr učit do Novosibirska. Jel tam i s Evou. Pak si odskočil do Ameriky a nakonec s dalšími kamarády do Kirgízie.

ČERVEN 2007

úterý 12. června 2007

Zdravím z Ameriky!

Víkend v Kouřových horách byl skvělý, ušli jsme asi 60km, nemůžu skoro chodit. Ideální počasí, nepršelo ani nebylo nesnesitelný vedro. Je tam nádherný prales, všecky možný druhý stromů, všecko strašně zelený, a do toho místy kvetou fialový magnólie, úplně jak botanická ztam nádhernýí tomu jenom opice a papoušci. Byli jsme v jedné z nejmíň dotčených částí parku, rostou tam obří staleté jedle a ještě větší listnáče.



klikněte na obrázky pro zvětšení

Velký úspěch zaznamenaly ruské bonbóny, kterých jsem vzal asi 1,5 kila, zejména mezi americkým osazenstvem sheltru kde jsme spali :-) Dneska už jsem v Nashvillu, zítra začíná konference. Nejdelší let mého života (15 hodin 30 minut čistého času, přes 12 časových pásem) byl překvapivě docela v pohodě. Vstával jsem v půl pátý ráno Novosibirského času, jel taxíkem na letiště, úspěšně přesvědčil bábu u registrace že mi musí odbavit oba bágly zadarmo, když letím do Ameriky, díky znalosti ruštiny a velké časově rezervě přejel mezi Moskevskými letišti bez stresu a zadarmo letištním autobusem (aby dali vydělat taxikářům, je fakt problém zjistit, že (a jak) to funguje), část letu do Atlanty úspěšně prospal, a problém nastal až v Atlante, protože se jim nějak zhroutily počítačové systémy, takže měly všecky letadla 3 hodiny zpoždění... V 11 večer na letišti mě čekal Michal, hodili jsme přebytečné věci k němu domů, a vyrazili na 240 mil dlouhou cestu do hor – naštěstí se jede celou dobu po dálnici, takže do kempu jsme dorazili ve 4 ráno. Už v 8 jsme vyráželi na hřeben... Myslím, že tímto šíleným přesunem jsem tělo zmátl natolik, že časový posun vůbec necítím :-)

David

čtvrtek 21. června 2007

Už jsem dlouho nepsala, je to způsobeno tím, že dva týdny nám nefungovala síť v gostinice. Nefunguje proto, že nějaký Číňan skrz síť provozoval nějaké nezákonné činnosti, takže to odstřihli všem. Dneska to konečně zapli.

Včera jsem v ruských zprávách viděla Klause :-) Bylo to docela milé, slyšet z televize češtinu, akorát že po pár slovech ho začali překládat do ruštiny, takže čeština přestala být slyšet. Šlo samozřejmě o návštěvu Bushe kvůli RADARU. Pokud byste to náhodou nevěděli, tak vám ruská televize znovu zopakuje, že naprostá většina Čechů je proti radaru a po celé zemi se organizují masové protestní akce, takže prezident s předsedou vlády souhlasem s radarem jednají proti vůli národa.

K tomu bych poznamenala, že už tu známe docela dost lidí, ale o politice se tu neodvažuji mluvit s nikým z kamarádů (kromě Davidovy kolegyně Mariny, která ovšem polovinu svého života tráví v zahraničí). Pokud už jsme s někým něco nakousli, většinou to skončilo naprostým vzájemným nepochopením, což je nemilé, když o někom, koho si vážíte, zjistíte, že věří na amerického brouka (jak jsem psala minule). Ono už jenom stačí před Rusem pronést slovo „Estonec“, a hned uvidíte, jakou dostanete přednášku o tom, jací jsou estonci nevděčníci ;-) Mimochodem na BBC Russia byl nedávno průzkum „Jakou zemi považujete za nepřítele Ruska?“ Vyhráli Estonci, za nimi Gruzie, USA, Polsko. Jo a ještě mám teda učitelku ruštiny s jakž takž normálními názory, ta aspoň nezastává názor, že v Rusku je všechno nejlepší na světě (jezdí často do Francie ;-)

A teď k veselejším věcem - o víkendu jsme se byli podívat na ZÁVODECH V DISCIPLÍNÁCH PĚŠECHODNÉHO TURIZMU. Pokud se vám zdá, že pěšeturistovi dostačuje umět chodit, tak to jste na omylu. Disciplíny jsou překonání potoku za pomoci lanového jištění, lezení na skálu, traverz po skále, slanění a jízda po nataženém laně přes údolí. V družstvech pak přepravení raněného přes potok na nosítkách, slanění s raněným. To všechno na čas. Celé tyto závody se provádějí podle jakési metodické příručky, kterou napsal nějaký slavný turista, a kde je napsáno, jak se to všechno má správně dělat. Je docela dobré, že to všem slouží jako motivace naučit se všechny tyhle věci, vázat správně uzly, zacházet s výstrojí a tak, taky by se nám to hodilo. Protože měli nedostatek personálu, David byl ustanoven sudím pro úsek překonávání potoku (koukal, jestli všichni dělají co mají, a zapisoval nedostatky), takže z toho všichni byli úplně paf, že je mezinárodní rozhodčí (naštěstí většina netušila, že požadovanou techniku David vidí poprvé v životě ;-) Ale naučil se to rychle. No a hlavní, kvůli čemu jsme tam jeli, že tam měli taky závod v orienťáku, na takové minimapičce skorelauf, tak jsme se zúčastnili. David obsadil v konkurenci několika desítek mladých rychlých borců nádherné 3. místo, za což sklidil všeobecný obdiv a diplom. Naproti tomu moje účast skončila i přes slabou konkurenci v kategorii žen naprostým debaklem, když jsem nemohla najít předposlední kontrolu.

ZÁHADA ŠAMŠINÜ. Zaujalo mě tu v Novosibirsku nazvání jedné ulice – Семьи Шамшинов (Semji Šamšinov). Vyložila jsem si to jako Sedmi šamšinů, a začala jsem pátrat, kdo jsou ti šamšinové (že jich bylo takové hezké číslo, něco jako sedm trpaslíků, nebo sedm statečných). Vyšlo najevo, že celá záhada je způsobena tím, že ještě pořádně neumím rusky, správný překlad je totiž nikoliv Sedmi šamšurinů, ale Rodiny Šamšinů (protože je tam ten měkký znak „ь“).

A když už jsme nakousli JAZYKOVÝ KOUTEK, opět se podělím o jednu jazykovou zvláštnost. Dlouho mi vrtalo hlavou, s kolika n se správně píše varenyj/varennyj (vařený). Včera jsem dotazem u učitělnici zjistila, že skutečnost je složitější, někdy se totiž píše jedno, někdy dvě. Mluvnický původ této záležitosti je nejspíš takový, že pokud myslíme „vařený“ ve smyslu přídavného jména, píše se jedno n, pokud myslíme „vařený“ ve smyslu trpného rodu slovesa, píší se dvě n. Takže se píše „varenyj kartofel“ s jedním n, ale „kartofel, varennyj s morkovkou“ jsou dvě n. Dobrý ne? :) Vlastně je to i docela logické, akorát je problém, že v češtině oba tvary vypadají stejně.

Co David odjel, nechce se mi být doma sama, a proto se snažím doma být co nejméně ;-) Družím se s turisty z KLUBU KEDR (borovice), což je taková bezva instituce, mají své klubovny, třikrát týdně se scházejí na běžecké tréninky, po kterých se promítají fotky, pije čaj a kecá se. No a samozřejmě spolu jezdí na víkendy a na prázdninové pochody.

První víkend (dlouhý, třídenní) jsem s nimi byla v JESKYNÍCH V CHAKÁSII. Nejlepší na tom je, že jsem vůbec nevěděla, že se jede do jeskyň (když mě Světa zvala, říkala, že se bude guljat po horách, a že tam jsou taky „dyrky“), pravdu jsem se dozvěděla až ve vlaku, když mi předávali půjčené gumáky a rukavice. No ale guljání bylo taky dost, hory jsou tam opravdu nádherné, v té části, kde jsme byli my, takové suché, jak někde v Mongolsku. Jeskyně byly překvapivě přívětivé, plazit se sice bylo potřeba, ale ne moc klaustrofobně, a bahna tam taky moc nebylo. Zato tam byla spousta krápníků a takové té jeskynní výzdoby, to se mi líbilo. A úplně nejvíc ze všeho se mi líbilo, když Šurik s Timurem (dva zažraní speleologové), objevili novou díru a s obrovským entuziasmem v očích ji začali rozšiřovat (vyhazovat kameny) a křičeli u toho „Tam táhne! Tam je určitě jeskyně...“ Už dlouho jsem neviděla nikoho pracovat s takovým zaujetím (co na tom, že akce nakonec k ničemu nevedla). Přiučila jsem se ruskému způsobu výletováním, to znamená společné vaření v kotli na ohni a podobně. Ruští turisté se odlišují od českých mírou kolektivismu, všechno se dělá dohromady a všechno se dělá tím jediným správným způsobem. Takže například mě přesvědčovali, že si mám karimatku zabalit dovnitř baťohu jako oni (prostě oni to tak všichni dělají, takže není možné, aby to někdo dělal jinak). Já jsem to teda neudělala, takže jsme pak aspoň měli na čem všichni sedět při obědě ;-))

Tahle JEDNOTA je nejspíš způsobená tím, že turista tu vzniká tak, že prostě jednoho krásného dne přijde člověk do klubu a řekne Já jsem Franta a chci být taky turista. Ostatní mu půjčí všechno potřebné vybavení, vezmou ho někam s sebou na víkend a postupně ho všechno učí. Takže ve výsledku umějí všichni všechno stejným způsobem. Zatímco u nás vzniká turista tak nějak postupně a učí se od víc zdrojů, takže se pak může stát, že někdo nosí karimatku vevnitř a někdo venku ;-) Legrace je, že oni mě berou jako nováčka (protože nedělám všechno jako oni) a pořád mají tendenci mi něco vysvětlovat a opravovat. No protože jsem holka, tak mi to nějak zvlášť nevadí, klidně si poslechnu, jak se to má dělat „správně“ a většinou se ani nebráním tomu si to zkusit – hlavně když je folklór. Velmi příjemná je tahle věc, pokud mi vysvětlují něco, co doopravdy neumím (zacházet s vybavením a tak).

Ruský turista je zděšen, pokud mu řeknete, že u nás se vaří po dvojicích, považuje to za vrchol neefektivity a narušování kolektivního ducha. Jestliže i předtím si všichni mysleli, že Rusko je nejlepší země na světě, tak poté co se dozvěděli, že u nás není společné vaření, tak o tom už nikdy nezapochybují.

Druhý víkend mě pozval Šurik jezdit na KATAMARÁNU S PLACHETNICÍ po Obském moři. Z pátku na sobotu jsme spali (teda spali... spíš si dvě hodiny zdřímli ;-) u kapitánky Lesji, takže jsem mohla omrknout, jak vypadá taková ruská kvartira. Na plachetnici jsme objezdili ostrovy na Obském moři (paráda), a i když původní plán byl vrátit se v sobotu večer domů, tak jsme si to rozmysleli, a na jednom z ostrovů přenocovali. Takže jsem zažila další ruskou specialitu, na pět lidí tři spacáky a tři karimatky. Náhodou to není tak strašné, jak to vypadá, dokonce bych řekla, že se u toho užije spousta legrace :-) Taky mě nechali chvíli řídit, takže jsem si vyzkoušela, jak se chytá vítr do plachet

Na BĚŽECKÉ TRÉNINKY chodím pravidelně, často se tam běhají kopce, tak jsem zvědavá, jestli se to v horách nějak projeví, že jsem se neflákala. Včera jsme se v rámci tréninku dokonce koupali v Obi, to mě bavilo.

Bude se mi po lidech z Kedru doopravdy stýskat, je to bezvadná parta. CELKOVÉ DOJMY Z RUSKA jsou tedy naprosto protichůdné – jednak všudypřítomná propaganda a lidé nasáklí steskem po sovětském režimu – to je horší, než jsem čekala, jednak fantastické vztahy s turisty-kamarády – to je zas lepší, než jsem čekala. Člověk opravdu začne přemýšlet, jestli Rusům není lépe v tom režimu, který jim prostě nedovolí přemýšlet o tom, že by mohli mít také jiný režim, lepší. Vypadá to, že jim to takhle vyhovuje. Jak řekl Timur: „My možná nemáme rychlý internet, tolik peněz a menší byrokracii tak jako vy, ale zase jsme spolu v klubu a je nám spolu dobře“. Nu vót, co dodat.

Eva

pátek 22. června 2007

Ahoj z Ameriky,

Trochu jsem se přesunul, jsem teď na Univerzitě v Novém Mexiku v Albuquerque. Odsud už to je do Novosibirska blíž přes Pacifik, ale bohužel musím přes Moskvu. Jsem tady na informatickém workshopu o automatickém dokazování, je to moc pěkně organizované – je nás jenom deset, takže sedíme kolem kulatého stolu, celý den si povídáme zkušenosti, občas někdo promítne kus přednášky z notebooků, dost poučné.



klikněte na obrázky pro zvětšení

Večer jsme jeli „nejdelší lanovkou na světě“ na takový obrovský kopec nad městem. Pravda je, že lanovka je dlouhá 4,5 km a má jenom 3 sloupy a jede do výšky přes 3000, což je skoro 1500 metrů nad městem. Nahoře je samozřejmě nádherný výhled, zvlášť na západ slunce. Dole kvetou kaktusy, nádhera. Akorát trochu teplo :-) (kolem 35º) Hotel je úplnej luxus, mám apartmá jak půlka našeho bytu, do postele by se vešli tři lidí...

David

sobota 23. června 2007

Posilám plán naší cesty – kdyby se něco náhodou stalo, abyste věděli, kde nás hledat.

3. – 5. 7.

vlak Novosibirsk – Alma-Ata, večer přesun autobusem do Biškeku

6. – 8. 7.

Biškek + výlet na Kirgizsky hřbet, co je hned za městem

9. 7.

přesun autem do hor (Biškek – Karakol – Eckili-Tas)

10. – 28. 7.

v horách

29. 7.

Karakol, jezero Isyk-Kul

30. 7. – 3. 8.

výlet po Střední Kirgízii, přibližně Karakol – Naryn – Tas-Rabat – Baetovo – Biškek

4. 8.

Biškek

5. 8.

odlet z Biškeku, přilétáme do Prahy kolem osmé ráno.

Podrobný plán té horské časti je příloze (pdf). Je to rozdělené na tři časti, půjdeme bud I+II nebo I+ALT, podle toho, kolik bude sil a jaké bude počasí.

David

FOTKY • obsah • ÚNOR • BŘEZEN • DUBEN • KVĚTEN • ČERVEN

David-kontakt • https://www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk • webmaster